Rozhovor s bioložkou Hanou Svobodovou o ochraně oceánů, překvapivých začátcích a odvaze jednat
Pro mnohé jsou mořské želvy jen krásnými tvory z obrázků. Pro Hanu Svobodovou jsou ale symbolem odvahy, vytrvalosti a naděje. Už více než dvacet let zasvětila svůj život jejich ochraně – od prvních dobrovolnických výjezdů až po miliony zachráněných mláďat. V rozhovoru pro Helen Doron English mluví nejen o své cestě, ale i o tom, proč věří v sílu dětí – a proč je projekt Save the Turtles víc než jen výuková kampaň.
Pamatujete si, kdy jste poprvé viděla mořskou želvu ve volné přírodě?
Poprvé to bylo před 21 lety v Mexiku. Byla jsem tehdy na gymnáziu a o prázdninách po 3. ročníku jsem vyjela jako dobrovolnice. Už dětský sen se mi splnil. Želvy mě fascinovaly. Jenže ochrana tam neprobíhala tak, jak bych si představovala. Místní biologové si raději hráli karty, než by chránili hnízda. Tehdy jsem si řekla: ‘Budu to dělat jinak. A lépe.’
Tak silný zlom v tak mladém věku?
Ano. Jsem idealista. Myslela jsem si, že když už někde někdo něco chrání, dělá to naplno. Realita byla jiná. To rozhodlo o mé další cestě. Začala jsem studovat biologii, napsala bakalářku i diplomku o želvách. A pak jsem se v roce 2010 poprvé vydala do Indonésie. Tam jsou želvy nejohroženější.
Vaše organizace dnes chrání želvy na osmi lokalitách. Co tam vaši lidé dělají?
Každou noc hlídají pláže. Jakmile samice naklade vejce, ochranáři stopu sledují a vejce opatrně přesunou do chráněné části pláže. Dělají to ručně, kus po kuse. Přesně podle metodiky, která zvýší pravděpodobnost, že se mláďata vylíhnou. Loni jsme takhle zachránili těsně pod 100 000 želv.
To je neuvěřitelné číslo. A zároveň velmi lidský přístup.
Ochrana přírody není jen o vědě. Je to o lidech. Věnujeme se vzdělávání dětí, učíme je plavat, anglicky, třídit odpad. Ukazujeme jim jiný svět. A dospělým pomáháme najít jinou obživu než pytláctví. Učí se vyrábět suvenýry z kokosu, ne ze želvoviny.
Jak vznikla spolupráce s Helen Doron English?
Oslovila mě Martina Pohanková z náchodské pobočky. Se svou rodinou přijela pomáhat přímo do Indonésie. Byl to pro ně silný zážitek – a po návratu chtěla v pomoci pokračovat. Spojila se s centrálou v Česku i se samotnou Helen Doron a díky tomu vznikla kampaň Save the Turtles. Díky této spolupráci se téma dostane k více než 13 000 dětem. To je obrovská síla – a věřím, že to může mít skutečný dopad na ochranu přírody.
Jak mohou děti z Česka pomoci želvám v Indonésii?
Třeba tím, že nebudou podporovat záchranná centra, která želvy drží v bazénech jen pro turisty. Nebo budou umět rozpoznat suvenýr z želvoviny. Nebo prostě jen doma budou dbát na plastový odpad. Každý čin se počítá. A 10 Kč v kasičce? To je jedna zachráněná želva.
Co vás udržuje v energii pokračovat dál?
Denně mi chodí videa z terénu. Malé želvy utíkají k moři. V každé z nich vidím důvěru, vděčnost a odvahu. Je to nesmírně dojemné. A vím, že to, co děláme, má smysl.
Co byste vzkázala všem učitelům a rodičům, kteří se do kampaně zapojili?
Děkuji. Vážím si vašeho času, energie i hodnot, které předáváte dětem. Učíte je, že pomáhat je normální. A že změna je možná. To je ta nejlepší investice do budoucnosti.
🔗 Zaujalo vás to? Sdílejte rozhovor, inspirujte své okolí a zapojte se i vy. Každých 10 Kč znamená jednu želvu zpět v oceánu.
👉 Více o projektu na www.morskezelvy.cz
