Rozhovor s Hankou Bartlovou, naší studentkou a lektorkou

Hanka do našich kurzů začala chodit až na druhém stupni základní školy. Naše lekce ji nadchly a od té doby stále pokračuje. Nyní je tedy naší studentkou a zároveň lektorkou malých dětí. Jak zpětně hodnotí přínos kurzů pro svoje vzdělávání a čím jí práce lektorky oslovila natolik, že kromě přípravy na maturitu stíhá ještě učit? Odpoví sama Hanka.

Kdy jste začala na kurzy angličtiny chodit? 

Moje maminka se o tom někde dozvěděla a šli jsme se podívat na ukázkou hodinu. Sice jsem toho moc neuměla a moc jsem nerozuměla, ale cítila jsem se na hodině s Martinou Pohankovou opravdu skvěle. Pořád s úsměvem na rtech. Věděla jsem, že je to jiné, a moc se mi líbilo, jak je to hravé. K mému neštěstí jsem ale první rok nemohla s dětmi chodit kvůli jinému kroužku, se kterým se angličtina překrývala. Moc jsem to obrečela. Další rok, asi v sedmé třídě, jsem ale už nastoupila ke skupince, u které jsem byla na své první ukázkové hodině, a začala kurzem Teen Talent. Pak jsem pokračovala kurzem Paul Ward’s Adventures. Měla jsem velké mezery v základech a tyhle dva roky mi velice pomohly, abych chápala a mohla používat těžší gramatiku. Hodně mě to posunulo. 

V čem byl hlavní rozdíl oproti klasické výuce? 

Mluví a vysvětluje se po celou dobu anglicky. Děti pracují se zajímavým příběhem napříč učebnicí, dodnes ty postavičky z kurzů mám ráda. Děti mají snahu se něco naučit, nemusí si dělat zápisky a všechno probíhá zábavnou formou. Hýbou se, hrají si a soutěží. Teď s odstupem času vidím, že děti to nejen baví, ale zároveň se snaží víc než ve škole. Chtějí to říct či udělat správně a tím pádem vlastně vyhrávají.

Kdy jste se rozhodla stát lektorkou a jak se vám tato práce líbí?

Přála jsem si to tak moc, až se stalo. Vloni se naše lektorka zmínila, že centrum v Hronově někoho hledá. Zajímalo mě, jestli bych něco takového mohla dělat a co k tomu potřebuji za vzdělání. Ona mi odpověděla, že bych potřebovala projít kurzem v Opavě. Srdce pro ty děti už mám, a to je nejdůležitější. Původně jsem měla spíš suplovat, protože mě letos čeká ještě maturita.  Ale jedna z lektorek vypadla a já jsem dostala možnost jít do toho naplno. Byl to v tu chvíli můj sen, který se mi splnil.  Dělám to proto, že mě to opravdu naplňuje a dodává energii, i když děti někdy zlobí. Něco takového má pro mě smysl. A vidím v tom budoucnost i pro děti.