Dagmar Stodůlková o svém centru v Uherském Hradišti
Nápad založit vlastní Helen Doron English centrum vznikl před 17 lety. Dagmar Stodůlková tenkrát hledala kvalitní výuku angličtiny pro svého syna a založení pobočky bylo tenkrát jedinou možností v tomto regionu. Od té doby centrem prošlo skoro 1200 dětí. Jedním z nich je i syn Dagmar Halodové Martin, který kurzy navštěvuje od samotného počátku – začal jako tříletý a pokračuje i ve svých 20 letech. Jak své rozhodnutí Dagmar zpětně hodnotí a co by vzkázala zájemcům o zaležení vlastního centra? Právě na to jsme se jí zeptali.
Máte kromě svého syna Martina další podobně věrné studenty?
Ano, další rekordmankou je Terka Kadlčková, která je o rok mladší než Martin. I ona začala chodit do kurzů Helen Doron v roce 2006, jen o pár měsíců později, a stále k nám chodí.
Dozvídáte se zprávy o tom, jak se vašim absolventům daří?
Občas se stane, že se ke mně některý bývalý student na ulici zná. Také se občas stane, že mi napíší rodiče o nějakém úspěchu. Třeba že dítě odjelo do zahraničí, někam se úspěšně dostalo… To všechno nám dělá velkou radost.
Co vás motivovalo k vlastnímu otevření pobočky?
Důvod, proč jsem otevřela pobočku byl, že jsem chtěla kvalitní výuku angličtiny pro své dítě (a později pro další své děti) a v našem regionu žádná možnost nebyla (a doposud není). Časem jsem si říkala, že kdyby někdo jiný chtěl vést školu angličtiny, s radostí bych mu velmi ochotně svěřila své děti a peníze, ať to nějak zařídí… Začátek byl náročný a vést centrum je vlastně pořád náročné, jen už trochu jinak. Na začátku bylo potřeba zajistit a vyrobit všechny pomůcky, které jsem pořád na výuku potřebovala. Děti přibývaly hodně rychle – a to bylo velmi motivující. Také byla velmi příjemná podpora a pozornost z naší centrály v Opavě.
Co byste vzkázala zájemcům o vlastní centrum?
Budete potřebovat trpělivého partnera a spoustu času. Nevzdávejte to po pěti letech, úspěch i peníze přijdou, ale chce to rozhodně mnohem víc času…
Co byste vzkázala rodičům, kteří váhají, jestli své dítě přihlásit?
Přála bych všem dětem na světě mít tuto možnost. Je to zázrak.
Váš nejemotivnější zážitek s dětmi?
Nebudu jmenovat jeden. Bylo jich strašně moc. Ale ano – každý rok pláču, když přijdou výsledky Cambridge. Studenti jsou tak mladí a mají tak fantastické výsledky, třeba zkoušku FCE ve 13 letech, z toho až mrazí.
